Odměny a tresty v souvislosti s motivací k učení

Kde se vzalo rčení "učení je mučení", netuším. Kdy se z učení jako z přirozeného procesu stala povinnost, už trochu tuším.

Už při nástupu do mateřských škol a přípravě na nástup do školy se začínají objevovat vnější motivační prostředky - odměny i tresty (sladkosti, drobné dárky, razítka, nálepky, známky, hvězdičky, černé puntíky). Je to rychlejší, a ve třídě složené z velkého počtu dětí, také docela hezké řešení.

Mnohdy však tyto vnější motivační prostředky převažují nad těmi vnitřními (podpora zájmu a zvídavosti, ocenění snahy a drobných úspěchů). Děti tak úkoly plní proto, že je čeká odměna, ne z vlastního zájmu o učení.

V pozdějším školním věku mnoho času strávíme učením se věcí, které nás nebaví, které nám nejdou, ale potřebujeme dostat dobré ohodnocení a následnou odměnu, nebo naopak vyhnutí se trestu. Učení je potom spojováno se stresem a není efektivní. Děti potom zapomínají, že se učí pro sebe.

Pomáhejme jim si uvědomit, že jsou oblasti, ve kterých naše schopnosti prostě stojí za prd, ve kterých nevynikáme a nejsme výjimeční, a tak je to naprosto v pořádku. Učme je známky vnímat jako hodnocení odpovídající našim schopnostem, ne jako odměnu. Podporujme je v radosti z objevování a oslavujme každý drobný úspěch, který je posouvá dál. Učme je snažit se vydat ze sebe to nejlepší, ne být nejlepší.

Od útlého věku je důležité nastavit hranice a upřesňovat dodržování sjednaných pravidel. Přitom bychom i měli zvážit systém odměn a trestů.
📚O systému odměn a trestů se můžeš dozvědět více například v publikaci Respektovat a být respektován.